Recenze Richard Kutěj
Na tělech ryb - Jiří Bílý
Náš šéf Honza Binder má občas při přerozdělování disků k recenzím zvláštní přístup, či smysl pro humor. K tomu, o čem mu napíšete: jo, to bych snad zvládnul, a těšíte se na to, vám občas v balíčku připlachtí i věc, o kterou jste si v žádném případě neříkali a kterou jste tak vůbec nečekali. (Tak a za tohle dostaneš hrůzy nad hrůzy! pozn. HB)
Přesně takhle jsem tedy přišel také k letošní novince, kapelou a dalšími hosty obklopeného zpěváka Jiřího Bílého, která vyšla na labelu Indies a nese název "Na tělech ryb". Předem musím říct, že jsem s k tomuto "nechtěnému" disku stavěl skepticky už jen při pohledu na lehce kýčovitý obal a zvažoval jsem jeho zaslání zpět. Pak ale zvítězila má zvědavost podpořená i tím, že Jiří Bílý drtil kdysi basu v kapele Kurtizány z 25. Avenue, a to v období, kdy mě tahle kapela fakt docela bavila.
Pozor! To, co Jiří hraje nyní je ovšem štýlu Kurtizán na hony vzdálené a my se konečně dostáváme k tomu hlavnímu, samotné muzice interpretově. Shrnuto několika slovy, jde o dalšího z řady písničkářů pohybujících se na rozmezí pop-folk-trochu rock. Písničkáře, který svou autorskou tvorbu obklopil jemně a citlivě hrající kapelou, která vytvořila aranžmá, kterému v tomto žánru asi nejde nic vytknout a svůj zpěv ještě ve většině písní okořenil hostující zpěvačkou.
Album nabízí celkem 14 songů a jeho plusem je třeba i to, že aranže jednotlivých songů se sice všechny pohybují ve výše pospaném rozmezí, zároveň jsou ale dělány tak, aby deska nezněla jako jeden nudný monolit a každý song měl něco "svého". Textová stránka se pohybuje kolem autorova vnímání a popisu světa kolem, zabývá se vztahy, cítím tam taky vyznání víry v Boha. Jinak texty někdy lehce mentorují, někdy mne i pobavily. Třeba "Mezi psem a vlkem", který chápu jako popis rána pijanova a už se těším, až se vrátí kámoš Kopa z dovolené a já mu dám další radu, jak na ony rána, kdy si po divoké noci voláme s otázkou: Jak je? "Vždycky nad ránem, když svoje tělo poskládám a démon noci na mne sípá, předstírám nezájem a to je nejsilnější zbraň, ať přijde co přijde to vítám. Víš, už se nikdy nebudu bát toho času mezi vlkem a psem....". Kéž by onen nezájem byl fakt onou kýženou zbraní... hehe.
Kdyby v našich rádiích pracovali normální dramaturgové, mohla by tvorba Jiřího Bílého potěšit třeba maminky v domácnosti při vaření obědů, jemně založené intelektuály v práci, na některých festech zase třeba chytí takové ty jemné slečny-básnířky, které si, se zasněným výrazem v tváři, tak rády prozpěvují ty texty ze života. Třeba potěší a pobaví i tebe. Já některé písničkáře docela můžu. Tady mi k úplnému nadšení z desky přeci jen něco chybí. Více energie, více "špíny" v aranžích? Nebo to mám prostě jen jinak, než autor sám. Jedním dechem ale dodávám, že mezi všemi těmi mnohými ukňíkanými, intelektuálsky prskajícími a jinak zpitvořenými písničkáři a písničkářskými spolky, které jsem měl možnost občas z produkce Indies slyšet, je na tom Jiří Bílý jasně nejlíp. Jeho album mi prostě zní mnohem přirozenější a uvěřitelnější, než mnohá dílka stájových kolegů.