Recenze Jaroslav Špulák
Jiří Bílý: Neptej se
Jaroslav Špulák ( Big Beng! 3/2000)
Snad proto, že Jiří Bílý, nyní již folkový zpěvák (chcete-li rockový písničkář), v minulosti prošel poměmě zásadními rockovými tělesy, nachází svůj prostor jeho sólový debut Neptej se i na recenzních stranách Big Beng!u. Hrával ve formaci Hokr, dobou nedoceněné, i v Kurtizánách z 25. avenue, v devadesátÝch letech proslulé powermetalové chásce z Prahy, v níž obsluhoval baskytaru. Před časem odtud ale odešel a dlouho to nevypadalo, že se na scénu vrátí. S letošním rokem se ale jméno Jiřího Bílého znovu zjevuje na scéně. Nikoliv té rockové (byť rockový grund je v jeho písničkách cítit, už jenom proto, že album 'neodplakal', ale odezpíval), jako spíše folkové. Příjal akustickou kytaru, přízval si šikovné hosty s dalšími převážně akustickými nástroji a zvěčnil album, pro které je nejcharakterističtějším znakem přijemná písnička. Nemá ani tak společného textového jmenovatele, v tomto ohledu jde spíše o zvukomalebná slova s drobným odklonem k otázce víry v podobě Pochodu na Golgotu. Má ale vnitřní klid, který se neztráci ani pod zatím nepřiliš výrazným Bfiého projevem (na albu jsou místa, kde intonačně trochu balancuje, kupříkladu v Uzdě), ani pod poněkud monotónním (rozuměj v kontextu alba) hudebním doprovodem. Všechny skladby se vlečou v podobném tempu, mají velice podobnou náladu a album proto postrádá moment překvapení, moment změny.
Je tu ale také jeho největší přednost. Donutí posluchače zastavit se, narovnat, nadechnout a s poslechem skladeb Víš, Óm či Neptej se rozhodnout o své další životni pouti.